V poslední době (psáno r. 2004) pozoruji, že mě (neplánovaně, ale asi
nikoliv náhodou) silně přitahují právě ty oblasti pražského okolí, které vešly
do dějin a obecného povědomí prostřednictvím trampingu. A to jsou - jak známo
- především Brdy, Sázava, Amerika v Českém krasu a konečně (mělo by se
říci na prvním místě) oblast někdejších Svatojánských proudů. Opravdu si lze
(v českých poměrech) stěží představit romantičtější zákoutí, lepší kulisu
trampských snů o divokém Západu a písní o chatách na skále, keňu
v peřejích a ohních v osadách. A to i dnes, kdy už peřeje
Svatojánských prodů nahradila stojatá voda přehrady a Vltava zůstává
znásilněná, byť - jak ukázaly povodně 2002 - nikoliv zkrocená.
Pamětníků ubývá, Svatojánské proudy však stále vzrušují představivost
romantických duší a touhu po starých časech. A upřímné díky všem, kteří usilují o
to, aby obé - Proudy i časy - neupadly v zapomenutí! Jako obvykle uvedu
vděčně dva zdroje: Zmizelou Vltavu Jana Čáky a Svatojánské
proudy Honzy a Blanky Reichardtových. Ty jsou k disposici v
podobě jak internetové, tak tištěné.
P. S. 2023: V této skupině jsou obrázky z levého břehu,
z populární turistické cesty mezi Štěchovicemi a Třebenicemi a
z oblasti nad ní. Postup je zhruba po (svatojánském) proudu, ale bez
proudu, ono to neteče. Míchají se fotky z předjaří a jara 2004
s podzimními z roku 2023. Proč ta dlouhá mezera? Začal jsem opravdu
trampovat. To se ale neděje v kolébce trampingu mezi chajdami, nýbrž dál
od lidí. Přesto si zdejší krajina zaslouží "loudavý návraty".
Většina výletníků chodí po Povltavské stezce na levém břehu
někdejších Svatojánských proudů. Ale neméně zajímavý (podle mě daleko
zajímavější) je břeh pravý - třeba zde nebo zde.
